Ahoj Jíťo,
moc ráda bych s tebou posdílele můj příběh s hormonální jógou.
Moje cesta k hormonální józe byla překvapivá. Poprvé jsem o ní slyšela ve chvíli, kdy mi volala kamarádka s PCO, že by ji ráda vyzkoušela a jestli bych na víkendový kurz nejela s ní. Inu, řekla jsem si, termín mám volný, proč ne. Navíc jsme na sebe v poslední době neměly moc času, tak jsme si mohly alespoň pořádně popovídat. A pak přišly obavy – bylo to pro mě úplně nové. Bála jsem se, jaké tam asi budou účastnice. Zda tam nebude fanatická lektorka. Zda se nebudu cítit trapně, protože cvičení nezvládnu… Všechny tyto obavy však na víkendovém kurzu zcela pominuly – všechny ženy byly pohodové a “obyčejné”, Jíťa jako lektorka neskutečně milá a vstřícná, cvičení velice příjemné a to, že se mi všechny cviky nepovedly na 100%? Co na tom záleží!
Po víkendu jsem se překvapivě cítila skutečně odpočatá a klidná a to se mi už dlouho nestalo. Asi dva měsíce po konání kurzu mi byl diagnostikován PCO. Po kurzu jsem moc poctivě hormonální jógu necvičila a ani v tuto chvíli se neodhodlala. Cvičila jsem, když jsem se jednou za čas potřebovala protáhnout a vyhradila si čas. Uběhl zase nějaký čas a začal na mě doléhat stres “běžného života”. Řekla jsem si, že nebudu nic složitého vymýšlet a zajedu si zase na víkend vypnout a posbírat síly. Zavolala jsem tedy kamarádce, která nikdy o hormonální józe neslyšela, zda by se nechtěla přidat. A už jsme balily kufry. Víkend s Jitkou Janešovou i po druhé předčil moje očekávání a my si jej náramně užily. Tentokrát jsem si však udržela motivaci a cvičila opravdu poctivě.
A po dvou měsících cvičení jsem z ničeho nic viděla pozitivní těhotenský test. Osobně to považuji téměř za zázrak. Nikdy jsem nepřestala s léčbou předepsanou od paní doktorky, ale věřím, že bez hormonální jógy by se to nepodařilo. A ač je to všechno čerstvé a “nejisté”, je to největší posun, jaký doposud mé tělo z pohledu těhotenství zvládlo a nyní vím, že to dokáže i v budoucnu.
Jíťo, díky za všechno! (Je to přesně ta situace, na kterou slova nestačí)
